Doug Alderson

Procházka byl jen kilometr a půl, přičemž asi půl hodiny, ale cítil jsem, jako bych se vracel v čase deset tisíc let.

To byl konec západní Spojené státy cesta, většinou se auto-, ve kterém jsem vrátil na 1939 cestu přijaté moji prarodiče. Jsem navštívil Grand Canyon, Yellowstone, Yosemite a jiné přírodní krásy, a rozhodl, že 10.000 stop horská plošina, která měla uznané lidské historii trvat tisíce let, jeden, který označuje zvláštní posvátnost pro Native Američanů, byl závěr kování .

Wyomingu byt-trumfl medicína hora, která je součástí Bighorn National Forest, hostí jednu z největších prehistorických lékařství kola v Severní Americe. Osmdesát stop široký kamenný kruh, s dvaceti osmi paprsky kolem centrální skalní pahorek a šesti skalních hromady nebo Cairns se nachází v různých vnějších bodů, je odhadován k byli v použití pro tisíciletí různými rovinami a horskými kmeny. Dnes je kolo stále navštěvoval několik kmenů, nejběžnější praxe je hledání vize, kdy lidé hledají duchovní směr a harmonii, a nechat modlitební nabídky na oplátku.

Původ Příběh kola se pohybuje od pokolení do pokolení. Vrána Indové tvrdil, že existuje, když poprvé přišel, věřit, že slunce postavil ukázat lidem, jak se dělá teepee. Shoshone a jiní věří, že malí lidé postavil kolo a že stále žijí v jeskyních pod ním. Již etnolog, GB Grinnell, navrhl, že kolo je kámen model Cheyenne slunce taneční lóži, postavený kde dřevo bylo málo.

Možná kolo sloužil jako chronometru nebo kalendář pro zvláštní rituály a obřady. Při studiu na kolo pro National Geographic, poznamenal astronom John A. Eddy zjistili, že mnoho z řady cairns až na východ slunce letního slunovratu a západu slunce, a rostoucích body tři jasné hvězdy Rigel, Aldebaran, a Sirius. "Již Indiáni z plání využilo slunce a hvězd v poměrně sofistikované způsoby," Eddy uzavřena.

V podvečer jsem si zajel na parkoviště nezpevněné lesní oblasti služeb v blízkosti základny lékařství hory a začal 1,5 mil chůze výstup. Vozidlo přístup na web je silně regulovaná, a že se zdálo vhodné. Člověk se musí získat právo k návštěvě kola, cítil jsem se. Koneckonců, domorodí lidé v průběhu věků kdysi chodil na tomto místě několik dní a dokonce i týdny, hledačů svaté.

Nastoupil na klikaté cestě, brzy jsem se setkal s poslední skupinu návštěvníků, kteří byli na cestě dolů, protože jen jeden vůz byl v parkoviště. Navštívení Panny Marie byl neustále roste v posledních letech, takže jsem cítil, že to bylo téměř zázračné, že jsem se ocitl sám pěšky do hor. Západní slunce ponořením do a ven z mraků, koupání mountaintop v měkké žluté světlo velkolepý pohled. Pak jsem si všimla nezaměnitelnou podobu lišky stékající po stezce směrem ke mně. Jsme téměř setkali tváří v tvář, než se rychle scooted se do křoví. Lidé mohou opustil horu na večer, ale ne volně žijících živočichů.

V pauze před posledním vzestupu, znamení hovořil o tom, jak je to konjunkce staré stezky, kde buvoli orientované Plains lidi interakce mezi více lovců-sběračů horských lidí, sahá 10.000 let. Horská medicína byla vždy místem klidu, kde i tradiční nepřátelé, jako například Crow, Blackfeet může shromažďovat a Sioux nerušený. Totéž platí o jiných místech, jako je Pipestone oblasti v jihozápadní Minnesotě, kde se červená catlinite získané z medicíny potrubí.

Přiměřeně, na poslední úsek stoupání, cesta byla červená hrách štěrk, snad symbolické posvátné červené silnici jeden následuje, když se věnují svůj život ve službě Stvořiteli.

Blíží se kolo, barevné modlitební praporky, tabák kravaty, medicína pytlíky a jiných produktů, které byly vázané na plot lana obvodové tančí ve větru. Moc místa byla propustná. Byl jsem lezení s nevázanosti, cítit se více pod napětím, než jsem měl ve dnech, ale já jsem zpomalil, když jsem se blížil k vrcholu, a obešel kola ve směru hodinových ručiček. Posezení na západě, směrem na východ, jsem pak poklekl a vytáhl s dlouhým stonkem lék trubku jsem dostal od Muskogee duchovního vůdce s názvem Medvědí srdce více než dvacet pět let dříve. Já jsem rozmazaný a potrubí s listy cedru, čištění přírodní vonné tyčinky, jak jsem vyplnil červenou misku s čistou tabáku, hučení odříkávat Bear srdce mě učila. Jak jsem se poprvé dostal pokyn, ukázal jsem stopku na čtyřech směrech, pak k nebi i na zemi, před podáním ji k mé srdce a mé rty na světlo to.

Mnoho přirozených lidí věří, že Stvořitel umístil ducha pomocníky ve všech čtyřech směrech, a na nebi i na zemi, a že kus božství bylo umístěno uvnitř každého z nás. To je důvod, proč je číslo sedm často považováno za posvátné číslo.

Kouřil jsem dýmku a modlil se za celý život na zemi, pro svou rodinu a blízké, za své předky a budoucí generace, a duchovní harmonii a čistotu v mém životě. Dal jsem díky za mé cesty a jak to kdo dřív přijde o. A dal jsem díky za veřejné půdy, které jsou pečlivě chráněny do budoucnosti, a pro ty, kteří zůstávají ostražití v jejich péči o těchto zemích.

Se zavřenýma očima jsem se zvedla potrubí na obloze v díkůvzdání stejně jako mladý hlas volal z cesty, "Indiáni!" Překvapeně jsem se podívala na písčito-vlasy chlapce, který byl zaměřený na barevné modlitební praporky a další předměty svázané k plotu. On byl závodní do kopce. Za ním byl muž a žena, mladá dívka, asi čtyři, a velký černý pes. Jsem vycouval tiše jako otec se snažil udržet chlapce při manipulaci nabídky. Mluvili hlasitě prasklo pár fotek, a zůstal jen pár minut, sotva si všímat mě. To bylo jasně turistická zastávka pro ně, zvědavost. Takže co když se někdo modlí? In that instant when that boy had cried out “Indians!” I realized the tremendous educational challenge that remains regarding Native American sacred sites that are open to the general public. What if I had been on a vision quest, sitting inside the wheel praying for up to four days without food or water, and tourists strolled up taking photos of me? How would I feel? One wouldn't enter a Catholic Church and scream, “Nuns!”

Signs can be effective-if people stop long enough to read them. One sign explained that some native leaders believe the medicine wheel belongs to all people, but with that access comes a tremendous responsibility. Visitors should approach sacred Native American sites with respect and reverence, as they would their own church or temple. Of course, children will be children, and I bore no ill will towards the young boy.

What is the best way to regulate a sacred site? When numerous tribes are using it, such as the medicine wheel, you can't put it in the hands of one tribe, and if you allowed only Native Americans to use it, who would determine who is a Native American? The lines are blurry after generations of racial mixing and the fact that some tribes and groups are not recognized by the federal government, even though members may have bona-fide native blood and cultural heritage. And what about those sincere seekers who are not Native American? Is there a place for them?

I remembered a visit to another holy site–Bear Butte in South Dakota-many years before where a clear-eyed caretaker reminded every visitor to be quiet and to not disturb people who were praying. One on one human contact can be very useful in educating visitors. The sacred can remain sacred, and all visitors can leave and take away something that is good.

A good start regarding the stone wheel on Medicine Mountain was the formation of two Native American tribal organizations, the Medicine Wheel Alliance and the Medicine Wheel Coalition, in response to a 1988 Forest Service proposal to build a viewing platform at the wheel. With help from environmental and historic preservation groups, the platform proposal was successfully blocked and a long dialogue was begun on how best to protect the integrity of the site. The groups and the Forest Service eventually developed an historic preservation plan for the wheel and the surrounding 18,000 acres, the entire mountain. One tenet allows for privacy by Native American practitioners when requested. Additionally, efforts are being made for more Native American interpreters during the tourist season.

In trying to explain the spiritual importance of places such as the medicine wheel, the author TH Watkins points out that modern classifications such as “national forests” or “national parks” are virtually meaningless because Native American belief systems and practices have no walls. “They [sacred places] represent a quality whose value cannot be measured by boundaries drawn or ecosystems measured or wildlife inventoried,” he wrote. “There is a spiritual dimension to these lands that can only be measured by the protocols of the heart, a dimension that has to do with the ancient connection between human beings and the wild world that sustains them. The Indians, the First Peoples of this continent, have honored that connection more faithfully than those who have followed them as the dominant human presence on this land. It is, traditional Indians believe, a sacred connection, and they validate it where and when they can with rituals older than recorded time.”

Bill Tall Bull, a Northern Cheyenne elder, put it even more succinctly, “The Earth has a spirit. All of creation has a spirit. Everything that comes from the sacred earth is sacred.”

Traditional native people point out that there is a danger to protecting certain sacred sites, or, in a broader sense, parks and wilderness areas, if the rest of the lands are then open for rampant exploitation. If all of our actions were done with careful planning and attunement to the land, our entire economy and way of life would become more sustainable, and our problems would be solved from the ground up, with day to day choices. Pie in the sky, I know, but places such as the medicine wheel have given me a glimpse of the possibilities.

Before leaving the wheel, I placed tobacco and ash from my pipe along the perimeter where I had been sitting. I knew not to leave crystals or other objects that have not been traditionally used in this region. Tobacco, on the other hand, is sacred to nearly all Native American tribes on this continent. It was always used with prayer and ritual; only since the arrival of Europeans has tobacco been used in an addictive and recreational fashion, with numerous health consequences. Even chemicals are added to some brands to enhance addiction. One has to question the moral efficacy of such practices.

The next morning, after sleeping on the ground for the last time, I drove south, towards Denver and a plane ride home. I felt less alone than I had in my entire journey. It is that way when you touch the sacred-you feel a part of everything and everyone. My highest hope was for our nation's sacred landscape to remain as steadfast guideposts to point the way for future travelers, helping us to honor and strengthen an age-old compact between humans and the earth.

Doug Alderson is the author of numerous magazine articles and three books, including The Vision Keepers (Quest Books 2007), about walks across the United States and experiences with Native American people. His first book, Waters Less Traveled (University Press of Florida) was runner-up for best travel book in 2006 by the North American Travel Journalists Association. His newest book, New Dawn for the Kissimmee River: Orlando to Lake Okeechobee by Kayak, will be released by the University Press of Florida in late summer of 2009. To learn more about his work, log onto www.dougalderson.net.